Obsah
- Náboženství a intelektuální zvědavost mohou vrazit klín mezi milující pár
- Nalezení nového života
- Těžba z minulých nepokojů
Před pětačtyřiceti lety, loni v květnu, jsem řekl: „Já ano“. Na začátku šedesátých let jsem jako dítě rozvodu přísahal, že když jsem se oženil, bude to navždy. V roce 1973 jsme s manželem opustili Philadelphii do Connecticutu a koupili jsme si malou firmu. Zapsal jsem se na částečný úvazek na Connecticut College, abych dokončil bakalářské studium.
Můj manžel byl ambiciózní a zanedlouho se nám podařilo dostat se z dluhů, vlastnit dům a stát se solidně střední třídou.
Oba jsme vyrostli chudí, po škole jsme pracovali na drobných pracích a snažili jsme se pomoci našim rodinám se základy. S blahobytem přišla i větší svoboda vybrat si konkrétněji, kým jsem se chtěl stát, nyní, když byly naše životy finančně méně namáhány.
Moje primární pozornost se přesunula od touhy po dětech a rodině ke studiu psychologie, učení se toho, co lidi přimělo zaškrtnout.
Můj manžel se začal přibližovat ke své víře, vděčný za naše hmotné pohodlí, nyní chtěl prohloubit svůj duchovní život. Netrvalo dlouho a terapie páry byla pro nás způsob, jak čelit této vidlici na silnici bez viny a obviňování.
Jako vnučka těch, kteří přežili holocaust, nebylo křesťanství cestou, kterou bych se mohl vydat.
Oddanost mého manžela Ježíšovu učení byla realitou, která zpochybňovala moji víru v „do naší smrti smrt“. Byl to přátelský rozvod.
Náboženství a intelektuální zvědavost mohou vrazit klín mezi milující pár
Kdo by si myslel, že náboženství a intelektuální zvědavost by mohly vrazit klín mezi 2 lidi, kteří se navzájem milovali? Který ženský časopis vám neřekne sexy spodní prádlo a lepší technika v posteli by mohla napravit každé manželství?
Odešel jsem dokončit postgraduální studium s penězi z rozvodového vyrovnání a přestěhoval se zpět do Philadelphie, abych pokračoval v TKO, kterou jsem dokončil na začátku 80. let. Chodil jsem sporadicky, protože se zaměřila moje kariéra. Bylo to hubené vychystávání a seznamování přes internet ještě nebylo o ničem. Bez ohledu na to, kolikrát jsem zkoušel rande naslepo nebo představení přátel, nedokázal jsem si sám sebe představit v rutině života s někým, jakmile jsem se přizpůsobil životu sám. Žil jsem s velkou touhou a kouřil příliš mnoho.
V polovině 90. let jsem se přestěhoval do San Franciska poté, co jsem vyvinul zájem pomáhat alkoholikům a drogově závislým zotavit se jako terapeut.
Sám jsem v roce 1986 vystřízlivěl a cítil jsem vděčnost za podporu a komunitu, která mi umožnila hlouběji poznat sebe sama, nezatíženého „potřebami“ a tlaky kulturních imperativů. Vždycky jsem pochodoval ke svému vlastnímu bubeníkovi a San Francisco mi nabídlo šanci prozkoumat možnosti životního stylu, to jsem si nikdy nepředstavoval.
Nalezení nového života
Když jsem v létě 1995 vedl seminář o závislostech pro sociální pracovníky z Bay Area, byl mi přidělen spoluúčastník, který se ukázal být panem Right.
Společná práce mi dala příležitost sdílet nejen moji filozofii obnovy, ale také se dozvědět o jeho boji za dosažení vlastní životní moudrosti a milosti.
Byl jediným rodičem, vychovával svého dospívajícího syna v Berkeley a nijak nespěchal, aby změnil svůj životní styl. Vyvinul jsem meditační praxi a komunitu v San Francisku a neměl jsem zájem se přestěhovat do East Bay.
Rychle vpřed o 23 let jsme se stali oddanými spřízněnými dušemi. Jeho syn se oženil a přestěhoval se do New Yorku a my jsme se usadili na víkendové a středeční noci společně a úterý a čtvrtek na vlastní pěst.
Těžba z minulých nepokojů
Při zpětném pohledu to všechno zní tak bez námahy a myslím, že setkání v našich čtyřiceti letech s tolika osobními pracemi pod opaskem věci zjednodušilo. Nebo jsme možná těžili ze spousty žalů, osamění a samoty, které jsme zažili, než jsme se potkali. Vím jen, že to funguje pro nás.
I přes nedostatek vnější struktury manželského průkazu se cítím bezpečněji a oddaněji našemu vztahu. Monogamie byla naší vzájemnou volbou a svoboda být spolu nebo ne nějak udržet vášeň naživu. Příští rok mi bude 70 a každý den beru tak, jak přijde. Myslím, že se konečně cítím požehnán, po těch letech později, že jsem tak úplně a úplně zavrhl manželství.